V tenisu dochází poměrně často k větším kursovým změnám. Jelikož se jedná o individuální sport, informace o zranění nebo jiné okolnosti ovlivňující hráčův výkon mají výraznější vliv, než je tomu u kolektivních sportů, kde je možno jednotlivé hráče nahradit. V roce 2007 byl hlouběji prošetřován zápas mezi Nikolajem Davyděnkem v zápase s Martinem Vassallo Arguellem. Asociace ATP jej zkoumala na základě upozornění ze strany sázkové burzy Betfair, na které bylo uzavřeno nestandardně vysoké množství sázek na vítězství outsidera Vasallo Arguella, a to jak před zápasem, tak i během zápasu po prvním setu, který vyhrál Davyděnko.
Ve třetím setu Davyděnko odstoupil z utkání pro zranění nohy. Pro podezřelost tohoto utkání sázková burza Betfair nevyplácela výhry a klientům vracela vsazené vklady ve výši 7 mil. USD zpět. Po rozpoutání této kauzy poukázali někteří tenisté na to, že byli během turnajů osloveni, aby cíleně manipulovali své zápasy.
Tenisová federace sestavila komisi, která přezkoumávala vybrané zápasy a vydala 66stránkovou zprávu o stavu prostředí v profesionálním tenisu. Bylo prověřováno 73 zápasů, u kterých se objevily neobvyklé znaky na sázkových trzích. Na 27 hráčských účtech ze dvou zemí na sázkové burze Betfair byly zaznamenány podezřelé sázkařské aktivity. Zkoumané účty byly poskytnuty pouze Betfairem, je velmi pravděpodobné, že další sázky byly uzavírány i na ostatních legálních i nelegálních trzích. Bylo pojmenováno 5 hlavních hrozeb narušujících čistotu a bezúhonnost tenisu:
- korupce hráčů ve spojitosti se sázkami,
- porušování pravidel a etického kodexu pro tenis,
- zneužívání akreditace a pověření
- zneužívání „interních informací“ za účelem zisku ze sázek,
- nezákonné a hrubé chování vůči hráčům.
Ad1) Největší hrozbu představuje první bod, tedy korupce za sázkovými účely. Průzkum ukázal, že existuje určitý počet majitelů účtů, kteří jsou pravidelně úspěšní při sázení na outsidery či při nabízení sázek na favority. Dlouhodobě úspěšný trend vybraných hráčů upozornil na fakt, že mají přístup k interním informacím, což využívají k předzápasovým či živým sázkám. Profesionální tenisové prostředí není systematicky zkorumpované, avšak vzhledem k relativně vysokému počtu podezřelých utkání zde existuje potenciální hrozba. V komisi převládal většinový názor, že by hráči měli mít zakázáno sázet na tenis jako takový a jednomyslně byla myšlenka nemožnosti sázet na vlastní prohru.
Ad2) Byly prověřovány různé stupně porušování pravidel a etického kodexu, zejména pak případy, kdy hráči zjevně na hřišti nezanechali nejvyšší úsilí a nehráli s maximálním nasazením. U tenisu jsou poměrně časté situace, kdy hráči nastoupí do prvních kol turnajů, aby získali startovné, přestože vnitřně vědí, že jsou zdravotně indisponovaní a je vysoká pravděpodobnost, že odstoupí nebo s vědomím, že pro ně daný turnaj není důležitý, a že raději využijí zbytek týdne k tréninku na další důležitější turnaj.
Ad3) Na třech turnajích byl vyzkoušen proces akreditace a zaznamenány nesrovnalosti. Návštěvy a kontroly turnajů v Melbourne, v Dubaji a v Bangalore ukázaly, že na každém z turnajů existuje různá úroveň kontroly. Na Australian Open byla udělena akreditace kolem 12 000 lidem. Na základě záruky hráčů získávají akreditace i lidé, kterým by neměl být v rámci bezpečnosti tento nadstandardní vstup udělen. Dle některých výpovědí bývá s akreditacemi dokonce obchodováno a mohou se k nim dostat nepovolané osoby, které je koupí za vyšší sumu peněz. O těchto obchodech nebyly získány důkazy, nicméně přispěly k názoru, že je nutné akreditačnímu procesu věnovat pozornost.
Ad4) Zejména právě neoprávněný přístup k hráčům může být zdrojem k získání interních informací, které mohou být zneužity za sázkovými účely. Zpráva definuje interní informaci jako informaci o pravděpodobném výkonu hráče v profesionálním tenisovém utkání, která je známá pouze hráči, trenérovi, fyzioterapeutovi, jiné příslušné osobě, činovníkovi turnaje, případně zástupcům médií či sázkových kanceláří, ale není známá veřejnosti. Přístup k hráčům je možný jak s akreditací, tak i jiným způsobem a informace může být získána i bez hráčova vědomí. Stačí například, že je hráč viděn při ošetřování zranění, které ovlivní jeho výkon.
Ad5) Zkoumáno bylo i urážlivé a nezákonné chování vůči hráčům ze strany trenérů či dalších zainteresovaných osob včetně diváků. Tato hrozba se týká zejména žen a mladých hráčů, jelikož jsou většinou nervóznější, náchylnější k psychickému rozhození ze zápasového rytmu a nedokážou se vyrovnat s takovým tlakem. V ženském tenisu již byla zavedena praxe, že některé současné a bývalé tenistky pomáhají mladým hráčkám jako jejich mentorky a předávají jim své zkušenosti jak pracovat se svou psychikou ve vypjatých momentech zápasu.
Závěrem zprávy bylo důrazné doporučení mezinárodním tenisovým orgánům k vytvoření antikorupčního programu, který by vedle vyšší regulace a průběžného preventivního vyšetřování zahrnoval počítačovou databázi záznamů o zkoumaných utkáních, atd. Byla naznačena možná spolupráce profesionálního tenisu se sázkovými kancelářemi. V září 2008 bylo na základě výše popsané zprávy založeno oddělení zabývající se bezúhonností tenisu Tennis Integrity Unit. TIU vzešlo ze společné iniciativy Mezinárodní tenisové federace – ITF, ATP, WTA a Grandslamové komise.
Zdroje:
BUREŠ, R. Proč není sport imunní vůči korupci, Studie Transparency International – Česká republika, 2009.
GUNN, B. and REES, J. Environmental review of integrity in professional tennis, 2008.
